Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Holandskí v podstate už klasici si v rokoch 2002 – 2011 dožičili odpočinok, respektíve po albumoch „Choronzonic Chaos Gods“ (1999) a „Liber Zar Zax“ zmenili názov na NOX, pod ktorým až donedávna pôsobili. K tejto zmene došlo po odchode dvoch členov a miernom odklone v rámci death metalu. Za tejto éry vznikli dve EP a album „Ixaxar“ z roku 2007. V súčasnosti sú NOX na vedľajšej koľaji, vrátili sa ale CENTURIAN.
Ani s nimi po tých rokoch svet veľmi nerátal, teraz sa však hlásia s tretím dlhohrajúcim albumom. Názov sa dá preložiť ako „Proti rozumu“, čo o.i. znamená, že rúhačská štvorica s kresťanským náboženstvom ešte rozhodne neskončila.
Hudobne takisto neuhla ani o milimeter, takže si vypočujete polhodinovú výživnú porciu väčšinou vysokorýchlostného death metalu, počuteľne odchovaného na jednej z najväčších klasík – floridskej scéne konca 80. až polovice 90. rokov.
Starý MORBID ANGEL Holanďanom neodpára nikto, tie gitary a sóla, to je jasná poklona majstrom, rovnako ako frázovanie vokalistu, atmosféra a temperament skladieb. Ďalším inšpiračným zdrojom by mohli byť DEICIDE, HATE ETERNAL a viac toho ani nenachádzam.
Pokiaľ ide o MORBID ANGEL ako inšpiračný zdroj, videl by som to na albumy zo záveru prvej Vincentovej éry. V tom vlastne spočíva aj rozdiel oproti NOX. Tí „anjela“ hrali tiež, čerpali však skôr z „Altars...“ a „Blessed...“, aspoň tak mi to vychádza na základe ostrejšieho zvuku a vyššieho, v stredoch revaného vokálu. CENTURIAN to majú viac v hĺbke, trochu ako Glen Benton, a DEICIDE pripomína aj využívanie sprievodného vyššieho revu.
Holanďania skrátka hrajú ako Američania a ide im to počuteľne od srdca. „Contra Rationem“ síce neobjavuje nič dosiaľ neobjaveného, je však výborným liekom na znechutenie z posledného albumu voľakedajších majstrov presne tohto deathmetalového štýlu. Viete ktorých. A nie je to žiadne veľké retro, takýto kov smrti tu má miesto stále.
CENTURIAN „morbidangelovskú“ podobu death metalu aktuálne reprezentujú lepšie než jej vynálezcovia. Pokiaľ nepríde niečo nové s etiketou NADER SADEK, Rob Oorthuis (gitary), Seth van der Loo (bicie), Patrick Boleij (basgitara) a Niels Adams (vokály) môžu na tróne sedieť pomerne pevne.
1. Thou Shallt Bleed For The Lord Thy God
2. Crown Of Bones
3. Feast Of The Cross
4. Judas Among Twelve
5. Antinomian
6. The Will Of The Torch
7. Sin Upon Man
8. Damnatio Memoriae
9. Adversus
Diskografie
Contra Rationem (2013) Liber Zar Zax (2001) Choronzonic Chaos Gods (1999)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2013 Vydavatel: Listenable Records Stopáž: 29:55
Produkce: Jo Peeters a Ralph Timmermans Studio: We Are (Music) Junkies Studio, Eindhoven
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.
Jeden z nejvíce obskurních rituálů roku 2024. Lidé (?) okolo IMPETUOUS RITUAL / GRAVE UPHEAVAL vyrukovali s neotesaným black/death metalovým manifestem. Divokost, chaotičnost, ale zároveň i slušný skladatelský skill. Hudba dle mého gusta. Více za týden.
Timothée Chalamet sa vraj na place nechal oslovovať Bob; naučil sa hrať na gitaru a spievať ako Dylan. Film, pokrývajúci roky 1961-65, stojí na hereckom a hudobnom výkone hlavných hviezd (a na skvele zapracovaných piesňach). Inak sa do hĺbky príliš nejde.
Vtipné intro je naozaj iba začiatok skvelého zážitku, ktorý nám opäť pripravili odviazaní a radostní Švédi. Tento let do Taškentu je naozaj veľká paráda. Vzletné melódie, príjemná atmosféra - hodinka uletí ako nič. Opäť raz nesklamali!
První deska po návratu Bobby Lieblinga z vězení potvrzuje teze o starých psech a nových kousích. Pro alespoň s nějakou starší nahrávkou obeznámené jedince album moc novinek nepřinese, na druhou solidní standard temného rocku/doomu ze staré školy potěší.
Hitový generátor sice pořád pracuje, ale už se z něj bez pravidelné údržby trochu kouří. Švédové opět natahují stopáž až někam k jedné hodině a to se hlavně ke konci nahrávky už dost projevuje. Stále příjemný poslech, ale trhlinky se postupně zvětšují.
Pohrobci skvělých GLACIATION se vrací po dlouhé dekádě s půl hodinou obtížně zařaditelného post BM, který oproti původní kapele působí podstatně lyričtějším, křehčím dojmem. Zároveň je to opět výzva pro posluchače propracovat se do téhle fascinující vize.